Ročník LIV 10 Číslo 1, 2006
107
DYNAMIKA STŘEVLÍKOVITÝCH (CARABIDAE)
LUŽNÍHO LESA JIŽNÍ MORAVY
H. Šejnohová
Došlo: 4. srpna 2005Abstract
ŠEJNOHOVá, H.: The dynamics of carabid beetles (Carabidae) of floodplain forest in Southern Mora -via. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2006, LIV, No. 1, pp. 107–120
During the years 1993–2001 the monitoring of the soil surface invertebrates was carried out in the flood- plain forest in the Ranšpurk National Nature Reserve (Southern Moravia). The dynamics of carabid beetles is described in detail in this paper. A total of 8 529 individuals belonging to 67 carabid species was collected. The most abundant species were Pterostichus niger (Schaller, 1783), Nebria brevicollis (fabricius, 1792), Carabus ullrichi Germar, 1824, Carabus violaceus Linnaeus, 1758, Abax carinatus (Duftschmid, 1812), Patrobus atrorufus (Stroem, 1768), Pterostichus melanarius (Illiger, 1798), Cara -bus granulatus Linnaeus, 1758, Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758), Bembidion mannerheimi C. R. Sa-hlberg, 1827 and Epaphius secalis (Paykull, 1790). During the years 1993–1996 the species composi- tion indicated especially the drainage of the locality. In July 1997, a disastrous flood affected all groups of invertebrates, including the carabids. The abundance of hygrophilous species increased extremely during the years after the flood. The summer flood showed that the submersion of the soil surface had higher impact on carabid taxocenoses than flooding by system of canals.
Carabidae, floodplain forest, pitfall traps, dynamics, South Moravia
V letech 1993–2001 probíhal v oblasti lužního lesa jižní Moravy na soutoku Moravy a Dyje na úze-mí NPR Ranšpurk biomonitoring suchozemských bezobratlých živočichů. Byly zde sledovány změny v kvalitativním a kvantitativním zastoupení význam-ných indikačních skupin. Cílem práce bylo zhodnoce-ní vývoje taxocenózy střevlíkovitých (Carabidae) ve vztahu k vlhkosti a případné zjištění vlivu řízeného jarního zaplavování, které v oblasti okolního lužního lesa probíhá od roku 1992. Do výzkumu však v roce 1997 zasáhla letní povodeň, která měla výrazný vliv na druhové a početní zastoupení bezobratlých v ná-sledujících letech.
Střevlíkovití jsou jednou ze skupin, která umož-ňuje sledovat v lužních lesích důsledky antropo-genních zásahů, včetně vodohospodářských úprav.
(1971). Významná je také disertační práce DROZDA (1997), který mimo jiné porovnal výsledky výzkumu brouků z různých lokalit na jižní Moravě v období let 1971–1996. Přehled o broucích na území CHKO a BR Pálava a přilehlých lužních lesů podali HŮR-KA & ŠUSTEK (1995). V oblasti lužních lesů na dol-ních tocích řeky Dyje a Moravy sledoval saproxylická společenstva mravenců a brouků SCHLAGHAMER-SKÝ (1999). Problematika fauny bezobratlých luž-ních lesů je podrobně zpracována také zahraničními autory. Druhové rozšíření a strategie přežívání střev-líkovitých během záplav sledoval ve východní části Rakouska ZULKA (1994). MAJZLAN & RYCHLÍK (2000) sledovali strukturu a dynamiku střevlíkovitých v inundačním pásmu řeky Moravy v CHKO Záhorie. V širokém měřítku se touto čeledí na území ČR a SR zabýval ŠUSTEK (1994, 1995, 2000, 2001). Podrob-ně byly studovány také společenstva brouků v povodí Rýna (GERKEN, 1981; GLADITSCH, 1976).
MATERIáL A METODY
Metodika sběru bezobratlých
Při odchytu střevlíkovitých byla použita metoda odchytu do zemních padacích pastí ve smyslu publi-kace ABSOLON et al. (1994). Na lokalitě byla insta-lována linie pěti zemních pastí, mezi nimiž byly roze-stupy 20 m. Jako fixační tekutina v pastech (plastové láhve o objemu 0,5 l) byl použit 4% roztok formalde-hydu. Odebraný materiál byl převeden do trvalé fixa-ce (70% ethanol). Pasti byly vybírány v intervalu tří až šesti týdnů v závislosti na ročním období. V letech 1993 a 1994 neprobíhaly odběry z pastí během celé-ho roku. Od konce roku 1994 byly pasti ponechávány v zemi i přes zimní období a odběry již probíhaly ne-přetržitě až do konce roku 2001.
Charakteristika monitorovací plochy
Národní přírodní rezervace (NPR) Ranšpurk leží v jihovýchodní části České republiky, v centru luž-ního komplexu na soutoku řek Moravy a Dyje (fau-nistický čtverec 7367). Nadmořská výška lokality je
153 m n. m. Ranšpurk je mírně vyvýšen nad okol-ním terénem, takže záplavová voda se sem dostává jen velmi zřídka. Ve stromovém patře jsou nejvíce za-stoupeny javor babyka (Acer campestre), habr obec-ný (Carpinus betulus) a jasan úzkolistý (Fraxinus an -gustifolia) (VRŠKA, 1998). Území patří do oblasti s velmi dlouhým, velmi teplým a suchým létem, ale mikroklima vlastní lokality je ovlivněno umístěním v údolní nivě. Dlouhodobá průměrná roční teplo-ta vzduchu, naměřená ve steplo-tanici Lednice, je 9,1 °C. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek je 552 mm.
VÝSLEDKY
Počty zjištěných druhů a jedinců
1: Celková dominance nejpočetněji zastoupených druhů za období 1993–2001
Poznámky ke kolísání početnosti a ekologickým nárokům významných druhů
Nejpočetněji zastoupeným druhem v zemních pas-tech byl Pterostichus niger. Tento druh je silně vlhko-milný (ŠUSTEK, 1995), žije na loukách, v lesích a na rostlinami porostlých březích vod (HŮRKA, 1996). V lesích na rozhraní vlhkostních gradientů jsou dru-hy Pterostichus niger a Pterostichus melanarius zpra-vidla prvními druhy, které při pravidelném početněj-ším zastoupení indikují zvýšenou vlhkost (ŠUSTEK, 1995). Početnost druhu Pterostichus niger byla v le-tech 1993–1995 velmi nízká. K významnějšímu zvý-šení abundance došlo v roce 1996 a tento trend dále pokračoval. Jeho počty v pastech byly nejvyšší v ro-ce 1998, kdy tvořil víro-ce než polovinu všech odchyro-ce- odchyce-ných střevlíkovitých (Obr. 7).
V ČR je poměrně řídkým jevem vysoké zastoupe-ní druhu Nebria brevicollis, který je známý hlavně ze západní Evropy a značné početnosti dosahuje také v narušených aluviálních ekosystémech na Slovensku (ŠUSTEK, 2001, pers. comm.). Byl to průměrně dru-hý nejhojnější druh v pastech za celé sledované ob-dobí. Nejvyšší podíl tohoto druhu byl zaznamenáno v roce 1999, kdy tvořil necelou čtvrtinu úlovku všech střevlíků (Obr. 7).
Přítomnost druhů Carabus ullrichi a Abax carina -tus indikuje vysušení neporušeného lesního porostu. Carabus ullrichi je druh obývající luční, polní, křovi-natá a hájová stanoviště; Abax carinatus obývá zastí-něná i nezastízastí-něná stanoviště na pastvinách a v lesích,
zvláště lužních (HŮRKA, 1996). Druh Carabus vio -laceus obývá především lesy, ale i otevřená stanoviště od nížin do hor. Je hojný na celém území ČR (HŮR-KA, 1996). Druhy Carabus violaceus a Carabus ull -richi jsou mezohygrofilní, přičemž Carabus violace -us je vlhkomilnější než Carab-us ullrichi a má výrazně větší areál a expanzivitu. Tyto druhy jsou charakte-ristické pro společenstvo lesa se sníženou hladinou podzemní vody (ŠUSTEK, 2000). Zastoupení druhů Carabus violaceus a Carabus ullrichi v pastech v jed-notlivých letech kolísalo (Obr. 10). Záplavou v roce 1997 byly patrně ovlivněny oba dva druhy – počet-nost druhu Carabus ullrichi se po povodni mírně sní-žila, naopak početnost druhu Carabus violaceus po povodni výrazně vzrostla.
Patrobus atrorufus je druh hojný na vlhčích stano-vištích v lesích, na loukách a na březích vod (HŮR-KA, 1996). Vyšší abundance tohoto druhu v pastech byla zaznamenána od roku 1998. Tento druh patřil k druhům, jejichž početnost byla kladně ovlivněna záplavou (Obr. 9).
Pterostichus melanarius je eurytopní druh, který se vyskytuje na polích, loukách, zahradách a lesích (HŮRKA, 1996). Je to druh mírně hygrofilní žijící v hrabance a na povrchu půdy. Ve srovnání s druhem Pterostichus niger je expanzivnější a více tolerantněj-ší k zásahům do jeho životního prostředí.
tole-rantní a expanzivní (HŮRKA, 1996). Jeho malá počet-nost v letech 1993–1995 byla jedním z významných znaků nepřirozeného stavu společenstva. Od roku 1996 se jeho abundance výrazně zvýšila (Obr. 8).
Poecilus cupreus je eurytopní druh obývající neza-stíněná stanoviště (pole, stepi) (HŮRKA, 1996). V le-tech 1993–1997 byl jeho výskyt v pasle-tech relativně vysoký vzhledem k jeho velmi netypickému výskytu v lužním lese (Obr. 6).
Bembidion mannerheimi je druh žijící na polovlh-kých až velmi vlhpolovlh-kých stanovištích na pastvinách, loukách a ve světlých lesích (HŮRKA, 1996). Zvý-šené zastoupení tohoto druhu bylo pozorováno pou-ze v jarním období a trvalo jen krátce. Významnější výskyt tohoto druhu byl zaznamenán v letech 1997, 2000 a 2001 (Obr. 11).
Epaphius secalis je druh hojný na vlhkých až po-lovlhkých stanovištích lesů a luk (HŮRKA, 1996). V letech 1993–1998 se vyskytoval v pastech v počtu několika jedinců. Od roku 1999 se jeho početnost vý-razně zvýšila a v roce 2001 už patřil mezi dominantní druhy (Obr. 11).
Hygropreference střevlíkovitých
Pro bioindikaci změn společenstev v lužních lesích je zvlášť významný poměr zastoupení druhů s různý-mi vlhkostnírůzný-mi nároky. Na základě srovnávání a te-rénních pozorování ŠUSTEK (2001) rozdělil střev-líkovité podle nároků na vlhkost do osmi kategorií. Podle počtu jedinců jednotlivých kategorií je tak možné jednoduchým způsobem odhalit změny pro-bíhající ve společenstvu. Na základě této klasifika-ce jsem rozdělila střevlíkovité do tří skupin (Obr. 2). Mezi druhy silně hygrofilní byly zařazeny např. druhy Bembidion mannerheimi, Carabus granulatus, Patro -bus atrorufus, Platynus assimilis a Pterostichus an -thracinus. Do skupiny druhů mírně hygrofilních byly přiřazeny např. Abax carinatus, Carabus violaceus, Epaphius secalis, Nebria brevicollis, Pterostichus niger a Pterostichus melanarius. Ke skupině druhů mezohygrofilních byly přiřazeny např. druhy Cara -bus ullrichi, Poecilus cupreus, Pseudoophonus rufi -pes a druhy rodu Amara.
2: Změny zastoupení střevlíkovitých (Carabidae) v letech 1993–2001 v kategoriích podle preference vlhkosti
Zásadní vliv na společenstvo střevlíkovitých, a to převážně na druhy mírně hygrofilní a silně hygrofilní, měla povodeň v roce 1997. U mezohygrofilních dru-hů nebylo kolísání početnosti tak výrazné jako u dvou předchozích skupin. Výkyvy početnosti u této skupi-ny byly způsobeskupi-ny především změnami početnosti druhů Poecilus cupreus a Pseudoophonus rufipes,
více než v období před povodní. Zvýšená početnost byla zaznamenána u mírně hygrofilních druhů Cara -bus violaceus, Epaphius secalis, Nebria brevicollis, Pterostichus niger a Pterostichus melanarius. K mír-ným změnám početnosti došlo po povodni i u dru-hů silně hygrofilních, i když tyto změny nebyly tak výrazné jako u mírně hygrofilních druhů. Na zvýše-ní početnosti skupiny silně hygrofilzvýše-ních druhů měly vliv především druhy Carabus granulatus a Patrobus atrorufus.
Dynamika početnosti střevlíkovitých během roku
Aktivita střevlíkovitých je v zimním období mi-nimální a je omezena na období s vyššími teplotami (Obr. 3). V březnu nastalo postupné zvyšování počet-nosti až do května a června, kdy střevlíkovití dosáhli prvního vrcholu výskytu. Druhý vrchol spadal do ob-dobí srpen až září. Poté nastal výrazný pokles počet-nosti v pastech a ten přetrval během zimních měsíců. Z důvodu kratšího období odchytu v letech 1993 a 1994 nebyly tyto hodnoty do grafu zahrnuty.
3: Roční dynamika počtu jedinců v pastech v letech 1995–2001
Indikace kvality prostředí
Na základě kategorizace HŮRKY et al. (1996) byly odchycené druhy zařazeny do tří skupin podle šíře ekologické valence a jejich vázanosti k habitatu. Sku-pina R zahrnuje druhy s nejužší ekologickou valencí, druhy nepříliš poškozených ekosystémů. Do skupiny A se zařazují druhy adaptabilnější, které osídlují více nebo méně přirozené habitaty. Skupina E představuje druhy eurytopní, které nemají žádné zvláštní nároky
na kvalitu prostředí. Bylo zjištěno, že z šedesáti sedmi odchycených druhů se řadí do skupiny R 4 druhy, do skupiny A 43 druhů a do skupiny E 20 druhů. Z hle-diska počtu jedinců náleží do skupiny R 84 jedinců, do skupiny A 5170 jedinců a do skupiny E 3246 jedin-ců (Obr. 4). Ve společenstvu střevlíkovitých převažo-valy druhy zařazené ve skupině A, vysoké množství se jich nacházelo také ve skupině E. Naopak nepatrný počet druhů spadal do skupiny R.
5: Početnost střevlíkovitých (Carabidae) s dominancí nad 2 % odchycených v letech 1993–1996 (před povod -ní) a 1998–2001 (po povodni)
Vliv povodně
Výrazným zásahem do taxocenózy střevlíkovitých byla povodeň v červenci 1997, která výrazně snížila počty druhů i jedinců v pastech. Před povodní bylo provedeno sedm odběrů, v nichž bylo zjištěno 30 dru-hů. Po povodni bylo ve 3 odběrech zjištěno 13 drudru-hů. Záplava měla výrazný vliv na početnost mnoha druhů (snížení i zvýšení). Po záplavě se na lokalitě v hojném počtu vyskytoval např. druh Pterostichus niger, který patří do typického druhového spektra střevlíkovitých v lužním lese. Stejným způsobem se Pterostichus ni -ger uplatnil i po velké záplavě na Dunaji v roce 1991 (ŠUSTEK, 2001, pers. comm.). V roce 1997 se po zá-plavě na lokalitě relativně hojněji vyskytovaly také druhy Carabus granulatus a Nebria brevicollis. Zís-kaná data zachycují vliv mimořádné povodně na dy-namiku taxocenóz střevlíkovitých v lužních lesích.
Povodeň významně ovlivnila původní záměr dlou-hodobého sledování účinku řízeného jarního
povod-ňování na faunu střevlíkovitých lužního lesa. Je pa-trné, že povodeň ovlivnila v následujících letech početnost mnoha druhů (Obr. 5). Zvýšila se např. po-četnost u vlhkomilných druhů Bembidion mannerhe -imi, Carabus granulatus, Epaphius secalis, Pterosti -chus niger a Patrobus atrorufus. Zvýšila se ale také abundance u tolerantních druhů, kteří indikují spíše mírné vysušení lokality (Carabus ullrichi, Carabus violaceus), na jejichž vývojový cyklus patrně povo-deň negativní vliv neměla. Naopak se snížila počet-nost u druhů suchomilnějších, např. Abax carinatus a Pseudoophonus rufipes. Jak je patrné z grafu, u vlh-komilných druhů došlo k výraznějšímu zvýšení po-četnosti až po velké letní povodni a tedy i po přelití povrchu půdy záplavovou vodou. Řízené jarní povod-ňování, při kterém dochází pouze ke zvyšování hladi-ny vody v okolní síti říčních ramen, patrně velký vliv na zvýšení početnosti vlhkomilných druhů lužních lesů nemá.
DISKUSE
Zástupci čeledi střevlíkovití jsou v převážné větši-ně druhy vázané způsobem života na půdní povrch. Pro většinu druhů je vlhkost velmi zásadním ekolo-gickým faktorem. Je však velmi problematické
VANČURA (1994) prováděl výzkum na lokalitě Soutok. Mezi druhy s dominancí nad 2 % patřily na lokalitě Soutok např. Carabus granulatus, Epaphius secalis, Patrobus atrorufus, Platynus assimilis, Ptero -stichus anthracinus, P. melanarius a P. niger, přičemž nejvyšší dominanci měl P. melanarius (53 %). Loka-lita Ranšpurk se nachází v blízkosti lokality Soutok a výzkum zde začínal v roce 1993, tedy pouze 1 rok po ukončení výzkumu VANČURY (1994). Přesto se ně-které druhy vyskytovaly na jedné z lokalit ve výraz-ně menším nebo větším počtu nebo se nevyskytovaly vůbec. Např. na lokalitě Soutok VANČURA (1994) vůbec nezachytil druhy Abax carinatus a Carabus ull- richi, přestože na Ranšpurku patřily tyto druhy mezi hojné. Ve velmi malých počtech se na Soutoku také nacházely druhy Carabus violaceus a Nebria brevi -collis, které na Ranšpurku patřily k velmi hojným. Na obou lokalitách se vyskytovaly také dva polní expan-zivní druhy Poecilus cupreus a Pseudoophonus rufi -pes.
TVARDÍK (2001) na lokalitě v CHKO Litovelské Pomoraví instaloval zemní pasti půl roku po červen-cové povodni v roce 1997. Pro lokalitu Ranšpurk a lokalitu v Litovelském Pomoraví bylo zjištěno 23 společných druhů. Zajímavým zjištěním byla počet-nost druhu Pterostichus niger, který se v roce 1998 po záplavě v pastech vyskytoval na Ranšpurku ma-sově. V Litovelském Pomoraví bylo jeho zastoupení v pastech mnohem nižší za použití téměř stejné me-tody odchytu.
ŠUSTEK (1994) ve své práci zhodnotil složení če-ledi Carabidae na lokalitě Horní les u Lednice v letech 1970–1971 před regulací řeky Dyje a v letech 1985– 1988 po regulaci. V letech před regulací dominovaly ve společenstvu silně hygrofilní druhy Pterostichus anthracinus, Bembidion mannerheimi, B. biguttatum, Agonum duftschmidi a eurytopnější mírně hygrofil-ní druhy Carabus granulatus, Pterostichus strenuus a Stomis pumicatus. Velkou část tvořily eurytopní, částečně hygrofilní druhy Pterostichus niger a P. me -lanarius. ŠUSTEK (1994) zjistil, že vlivem snížení hladiny podzemní vody a zamezení záplav došlo na lokalitě během patnácti let k vymizení jedenácti dru-hů. Všechny charakteristické vlhkomilné lesní druhy vymizely, dokonce i ty, které se v odběrech v letech před regulací Dyje vyskytovaly v počtu několika sto-vek jedinců. Tyto druhy byly nahrazeny mezohygro-filními druhy Abax parallelepipedus a Carabus ull -richi, které představují dominantní druhy v suchých až mírně vlhkých listnatých lesích. Všechny druhy na lokalitu imigrovaly po vodohospodářských úpravách z okolních částí aluvia.
Na Ranšpurku byla početnost silně vlhkomilných druhů po velkou část období sběrů nízká. Pterosti -chus anthracinus se vyskytoval každý rok, ale pou-ze v malých počtech. Mírné zvýšení početnosti
na-stalo v letech 1998 a 1999 a celkem bylo odchyceno 43 jedinců tohoto druhu. U druhu Pterostichus dili -gens byli za celé období chyceni pouze dva jedinci, u druhu Pterostichus nigrita osm jedinců. Hojněji byl v letech 2000 a 2001 zastoupen Pterostichus stre- nuus, celkem bylo odchyceno 80 jedinců. Druh Ago -num duftschmidi se hojněji vyskytoval pouze v roce 1998 a za celé období bylo odchyceno 41 jedinců. Na Ranšpurku se vyskytovalo také deset vlhkomilných druhů rodu Bembidion. Nejhojněji byl zastoupen druh Bembidion mannerheimi; nejvíce jedinců bylo odchyceno v roce 2001, a to 77. K mírnému zvýšení početnosti došlo v letech 1998 a 1999 u druhu Bem -bidion biguttatum. Druh Platynus assimilis se vysky-toval pouze do roku 1998, a to ve velmi nízkých po-čtech. Druh Platynus krynickyi se objevoval v pastech od roku 1999 a postupně mírně zvyšoval svoji počet-nost. Celkem bylo odchyceno 22 jedinců. Druhy Ca -rabus hortensis a C. nemoralis, které by indikovaly pokročilejší fázi vysušení, se na Ranšpurku nevysky-tovaly. Z mezohygrofilních druhů se na lokalitě hojně vyskytoval druh Carabus ullrichi, který měl při 892 odchycených jedincích celkovou dominanci 10,5 %. Velice hojně byly na Ranšpurku také přítomny tole-rantnější a mírně vlhkomilné druhy Pterostichus ni- ger, P. melanarius a Carabus granulatus.
Vliv změn vodního režimu se v prvních letech vý-zkumu na Ranšpurku výrazně neprojevil. V letech 1993–1996 odpovídalo složení taxocenózy střevlí-kovitých druhovému zastoupení uměle vysušeného lužního lesa nebo lužního lesa na okraji údolních niv. Významně zasáhla do výzkumu velká letní povodeň v roce 1997, která byla velmi důležitým faktorem ovlivňujícím v následujících letech především počet-ní zastoupepočet-ní vlhkomilných nebo naopak velmi tole-rantních druhů. Její negativní dopad spočíval v tom, že velmi zkrátila období, kdy bylo snahou pozorovat změny ve společenstvu způsobené řízeným jarním povodňováním okolního lužního lesa. V letech násle-dujících po povodni se dalo jen těžko odlišit, zda na vývoj taxocenózy měla větší vliv povodeň nebo po-vodňování. Do roku 1997 se početnost u silně vlhko-milných druhů zvyšovala jen velmi mírně, u mírně hygrofilních druhů početnost spíše klesala. K zásad-ním změnám v početzásad-ním zastoupení vlhkomilných druhů došlo v letech 1998 a 1999. Povodeň přispěla k výraznému zvýšení početnosti hlavně mírně hyg-rofilních druhů a snížila také přechodně zastoupení mezohygrofilních druhů, jejichž zastoupení je cha-rakteristické spíše pro sušší typ lužního lesa. U mírně hygrofilních druhů došlo ale v letech 2000–2001 ke snížení početnosti. U silně hygrofilních druhů zůsta-la početnost přibližně na stejné úrovni jako v letech 1998–1999.
dru-hů náročných na vlhkost. Řízené povodňování, které probíhá od roku 1992 v okolním lužním lese, je jistě důležitým pozitivním faktorem pro faunu i floru dané oblasti, ale patrně nemá na některé skupiny bezobrat-lých takový vliv, jako přeplavení povrchu půdy
vo-dou. Povrchové zaplavení má samozřejmě také na mnohé skupiny negativní dopad spočívající přede-vším v odplavení a likvidaci obrovského množství je-dinců v různých vývojových stadiích, odplavení po-travní nabídky atd.
Abundance významných druhů střevlíkovitých
Obr. 6–11 poskytují informace o změnách abundance významných druhů během devíti let výzkumu.
6: Početnost druhů Poecilus cupreus a Pseudoophonus rufipes v letech 1993–2001
8: Početnost druhů Carabus granulatus a Pterostichus melanarius v letech 1993–2001
9: Početnost druhů Patrobus atrorufus a Abax carinatus v letech 1993–2001
11: Početnost druhů Epaphius secalis a Bembidion mannerheimi v letech 1993–2001
I: Přehled druhů a počtu odchycených jedinců v jednotlivých letech výzkumu
Druh/rok odběru 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 SUMA
Abax carinatus (Duftschmid, 1812) 20 98 139 86 25 12 31 40 78 529
Abax sp. (larvy) 1 1
Agonum duftschmidi Schmidt, 1994 5 5 1 1 7 16 5 1 41
Amara aenea (De Geer, 1774) 5 1 6
Amara communis (Panzer, 1797) 1 1
Amara familiaris (Duftschmid, 1812) 1 1 1 1 1 5
Amara similata (Gyllenhal, 1810) 3 3 6
Anisodactylus binotatus (fabricius, 1787) 4 4
Anisodactylus signatus (Panzer, 1797) 2 2
Badister lacertosus Sturm, 1815 3 3
Badister peltatus (Panzer, 1797) 1 1
Badister sodalis (Duftschmid, 1812) 1 1 2 4
Bembidion biguttatum (fabricius, 1779) 5 18 22 5 50
Bembidion dentellum (Thunberg, 1787) 2 1 3
Bembidion gilvipes Sturm, 1825 2 2
Bembidion inoptatum Schaum, 1857 1 1
Bembidion lampros (Herbst, 1784) 1 1
Bembidion mannerheimi C. R. Sahlberg, 1827 1 19 5 3 39 3 24 47 77 218
Bembidion minimum (fabricius, 1792) 1 1
Bembidion tetracolum Say, 1823 1 1
Calosoma inquisitor (Linnaeus, 1758) 18 11 2 1 32
Carabus granulatus Linnaeus, 1758 2 11 6 67 51 105 132 29 58 461
Carabus scheidleri Panzer, 1799 1 1
Carabus ullrichi Germar, 1824 59 51 113 73 149 61 80 181 125 892 Carabus violaceus Linnaeus, 1758 11 113 47 78 31 150 129 95 25 679
Druh/rok odběru 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 SUMA
Clivina fossor (Linnaeus, 1758) 3 1 1 1 1 7
Dyschirius globosus (Herbst, 1783) 2 6 1 1 10
Epaphius secalis (Paykull, 1790) 2 1 5 6 74 37 83 208
Europhilus micans (Nicolai, 1822) 1 2 3 4 1 11
Europhilus thoreyi (Dejean, 1828) 1 1
Harpalus latus (Linnaeus, 1758) 1 2 1 2 7 2 15
Harpalus luteicornis (Duftschmid, 1812) 2 1 3
Harpalus progrediens Schanberger, 1922 10 4 2 1 1 18
Chlaenius nigricornis (fabricius, 1787) 1 1 2
Chlaenius tristis (Schaller, 1783) 1 1
Lasiotrechus discus (fabricius, 1792) 1 1
Leistus ferrugineus (Linnaeus, 1758) 1 1
Leistus rufomarginatus (Duftschmid, 1812) 4 9 16 2 2 4 4 7 48
Loricera pilicornis (fabricius, 1792) 1 2 5 2 10
Nebria brevicollis (fabricius, 1792) 101 94 35 38 68 143 449 172 61 1161
Notiophilus biguttatus (fabricius, 1779) 1 1 2 4
Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812) 1 5 4 4 9 2 25
Notiophilus rufipes Curtis, 1829 1 2 1 4
Oodes helopioides (fabricius, 1792) 1 1 1 3
Ophonus nitidulus Stephens, 1828 3 2 5
Oxypselaphus obscurus (Herbst, 1784) 1 1 3 5
Panageus cruxmajor (Linnaeus, 1758) 1 1 2
Paratachys bistriatus (Duftschmid, 1812) 1 1
Patrobus atrorufus (Stroem, 1768) 20 20 8 21 9 80 158 99 60 475
Platynus assimilis (Paykull, 1790) 6 1 1 4 2 14
Platynus krynickyi (Sperk, 1835) 4 7 11 22
Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758) 13 29 31 23 54 7 16 19 28 220
Pseudoophonus griseus (Panzer, 1797) 2 2
Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774) 1 20 48 16 6 3 9 11 114 Pterostichus anthracinus (Illiger, 1798) 2 5 3 2 14 10 1 6 43
Pterostichus diligens (Sturm, 1824) 1 1 2
Pterostichus melanarius (Illiger, 1798) 36 85 55 28 17 20 83 75 69 468
Pterostichus minor (Gyllenhal, 1827) 1 1 2
Pterostichus niger (Schaller, 1783) 9 33 39 97 121 802 664 474 205 2444
Pterostichus nigrita (Paykull, 1790) 1 6 1 8
Pterostichus oblongopunctatus (fabricius, 1787) 2 7 16 22 11 3 2 8 10 81
Pterostichus ovoideus (Sturm, 1824) 1 6 1 5 1 14
Pterostichus strenuus (Panzer, 1797) 1 1 5 2 8 21 42 80
Pterostichus sp. (larvy) 4 13 1 6 24
Stomis pumicatus (Panzer, 1796) 2 1 2 1 2 5 13
Syntomus obscuroguttatus (Duftschmid, 1812) 1 1
Synuchus vivalis (Illiger, 1798) 1 1
Trechoblemus micros (Herbst, 1784) 1 2 1 1 5
Trechus quadristriatus (Schrank, 1781) 1 1
SOUhRN
V průběhu let 1993–2001 bylo v lužním lese v NPR Ranšpurk na jižní Moravě prováděno monitorová-ní střevlíkovitých (Carabidae) se zřetelem na vlivy povodňovámonitorová-ní. Na lokalitě bylo odchyceno metodou zemních pastí 67 druhů o celkovém počtu 8529 jedinců. Mezi nejhojnější druhy patřily Pterostichus ni -ger (Schaller, 1783), Nebria brevicollis (fabricius, 1792), Carabus ullrichi Germar, 1824, Carabus vio- laceus Linnaeus, 1758, Abax carinatus (Duftschmid, 1812), Patrobus atrorufus (Stroem, 1768), Pte -rostichus melanarius (Illiger, 1798), Carabus granulatus Linnaeus, 1758, Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758), Bembidion mannerheimi C. R. Sahlberg, 1827 a Epaphius secalis (Paykull, 1790). Složení ta-xocenózy střevlíkovitých odpovídalo v prvních letech výzkumu druhovému zastoupení uměle vysuše-ného lužního lesa nebo lužního lesa na okraji údolních niv. Do výzkumu významně zasáhla velká letní povodeň v roce 1997, která byla velmi důležitým faktorem ovlivňujícím v následujících letech přede-vším početní zastoupení vlhkomilných nebo naopak velmi tolerantních druhů. V letech po povodni do-šlo k výraznému zvýšení početnosti u mírně vlhkomilných druhů a částečně také u silně vlhkomilných druhů. Letní povodeň ukázala, že povrchové přeplavení vodou má větší vliv na taxocenózy střevlíkovi-tých než zaplavování systémem kanálů.
střevlíkovití, lužní les, zemní pasti, dynamika, jižní Morava
Za pomoc při determinaci střevlíkovitých děkuji Ing. Zbyšku Šustkovi, CSc. (SAV, Bratislava). Poděko-vání patří také RNDr. Josefu Chytilovi (Správa CHKO Pálava) za organizoPoděko-vání práce v terénu. Výzkum byl v závěrečné fázi realizován za podpory výzkumného záměru MSM 432100001.
LITERATURA
ABSOLON, K., BENDA, P., CHRUDINA, Z., KLAUDISOVá, A., MARTIŠKO, J., PAŘIL, P., ŘIČáNEK, M.: Metodika sběru dat pro biomoni-toring v chráněných územích. Praha: Český ústav ochrany přírody, 1994. 70 s.
BOCáK, L.: Changes in the epigeic fauna of beetles (Coleoptera) in the area affected by flood con-trol measures. Acta Mus. Moraviae, Sci. biol., 82 (1997):199–206.
DROZD, P.: Brouci jihomoravské lužní oblasti: Di-sertační práce, MZLU v Brně, Brno, 1997. 59 s. GERKEN, B.: Zum Einfluβ periodischer
überflutun-gen auf bodenlebende Coleopteren in Auewäldern am südlichen Oberrhein. Mitt. dtsch. Ges. allgem. angew. Ent., 1981, 3: 130–134.
GLADITSCH, S.: Die Käfer-fauna des Altrheingebi-etes Elisabethenwört bei Karlsruhe (Baden). Mitt. ent. Ver. Stuttgart, 1976, 10/11 (2): 49–83.
HŮRKA, K.: Carabidae of the Czech and Slovak Re-publics. Zlín: Kabourek, 1996. 565 s.
HŮRKA, K., ŠUSTEK, Z.: Coleoptera: Caraboidea. s. 349-365. In: ROZKOŠNÝ, R. & VAŇHARA, J. (eds) – Terrestrial Invertebrates of the Pálava Bios-phere Reserve of UNESCO, II. folia fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 1995, 93: 209–408.
HŮRKA, K., VESELÝ, P., fARKAČ, J.: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 1996, 32: 15–26. KŘÍSTEK, J.: Structure of insects, spiders and
har-vestmen of a floodplain forest. s. 327–356. In: PEN-KA, M., VYSKOT, M., KLIMO, E., VAŠÍČEK, f.: (eds) – floodplain forest Ecosystem I. Before wa-ter management measures. Praha: Academia, 1985. 668 s.
KŘÍSTEK, J.: Selected groups of insects and harvest-men. s. 451–468. In: PENKA, M., VYSKOT, M., KLIMO, E., VAŠÍČEK, f. (eds) – floodplain fo-rest Ecosystem II. After water management measu-res. Praha: Academia, 1991. 632 s.
MAJZLAN, O., RYCHLÍK, I.: Štruktúra a dynami-ka epigeických článkonožcov so zreteľom na byst-ruškovité (Coleoptera: Carabidae) v inundácii rieky Moravy na príkladě profilu Devínské jazero (CHKO Záhorie). Ochrana Prírody, 2000, 18: 145–153. OBRTEL, R.: Soil surface Coleoptera in a lowland
forest. Acta Sc. Nat. Brno, 1971, 5(7): 1–47. SCHLAGHAMERSKÝ, J.: The saproxylic beetles
(Coleoptera) and Ants (formicidae) of Central Eu-ropean Hardwood floodplain forests. folia fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 1999, 103: 1–168.
ca-rabid community (Insecta, Coleoptera) in central european floodplain forest. Quad. Staz. Ecol. Civ. Mus. St. Nat. ferrara, 1994, 6: 293–313.
ŠUSTEK, Z.: fluktuácie populácií druhov Pterosti -chus melanarius a Pterosti-chus niger (Col. Carabi-dae) a ich interpretácia. In: Svobodová, A. & Lisic-ký, M. (eds) Výsledky a skúšenosti z monitorovania bioty územia ovplyvneného vodným dielom Gabčí-kovo. Bratislava: ÚZE SAV, 1995, 332–337. ŠUSTEK, Z.: Carabid beetles – their significance for
bioindication of the landscape hydrological regi-men. In: Majerčák, J. & Hurtalová, T. (eds) VIIIth International Poster Day Transport of Water, Che-micals and Energy in the System Soil-Crop Ca-nopy-Atmosphere, Bratislava 16. 11. 2000. CD--ROM. 2000.
ŠUSTEK, Z.: Potenciálny stav spoločenstiev bystruš-kovitých a možnosti zlepšenia ich súčasného stavu v oblasti dotknutej VD Gabčíkovo. Príloha 13. In: MUCHA, I., BANSKÝ, L., HLAVATÝ, Z., RO-DáK, D. (eds) Optimalizácia vodného režimu ra-mennej sústavy z hladiska prírodného prostredia.
Zhrnutie názorov prírodovedných a ekologických expertov k optimalizácii vodného režimu v inun-dácii. Bratislava: Konzultačná skupina Podzemná voda, 2001, 1–17.
TVARDÍK, D.: Epigeická fauna čeledi Carabidae v lužním lese CHKO Litovelské Pomoraví. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 2001, 50: 264–270.
VANČURA, R.: Využití modelových skupin bezob-ratlých pro bioindikaci antropického zatížení půd-ního systému. Disertační práce. Masarykova Uni-verzita, Katedra ochrany životního prostředí, Brno, 1994, 96 s.
VRŠKA, T.: Prales Ranšpurk po 21 letech (1973-1994). Lesnictví - forestry, 1998, 44: 440–473. ZULKA, K. P.: Carabids in Central European
flood-plain: species distribution and survival during inun-dations. s. 399–405. In: DESENDER, K., DUfRE-NE, M., LOREAU, M., LUff, M., L., MAELfAIT, J. P. (eds) – Carabid Beetles: Ecology and evolu-tion, Kluwer Academic Publishers, Netherlands, 1994.
Adresa
